Games Workshop, Strana 4

Devatenáct kusů kovu, které přežily víc, než kdy uvidíš. Nerad to říkám, ale trvanlivost mají lepší než většina našich strojů.

Terminátoři s kladivy a štíty. Pomalí, drazí a když dojdou na místo, je hotovo. Rozumím jim.

Levná pracovní síla s puškou a špatnou smlouvou. Někdo z nich udělal spotřební materiál a ani jim to neřekl.

Třináct modelů, které se rozpadají a přesto nespadnou. Materiálově nepochopitelné, prakticky otravné.

Osmnáct kusů hladu v plastové podobě. Nemají evidenci, nemají ledger, nemají důvod – jen apetit.

Dvacet sedm sester s plamenomety a zpěvníkem. Nechápu tu teologii, ale výdrž na směnu mají obdivuhodnou.

Konečně někdo, kdo počítá. Kin nechodí do války z pomsty ani z víry – jdeme tam, protože se to vyplatí, a tahle bedna je nejlepší doklad toho, co dokáže pořádná dílna.

Kompletní záznam o krysím národu. Doporučuji číst v rukavicích.

Kniha pravidel pro ty, kdo si zvolili horší stranu smlouvy. Aspoň je to sepsané pořádně.

Kult schovaný v dolech, který si nechal narůst příliš mnoho rukou. Jako havíř to beru osobně.

Raketomet na podvozku Rhina. Střílí za kopec, což je jediný rozumný způsob, jak vést válku.

Pán na démonickém oři, hrst zrádců a dvacet kultistů jako spotřební materiál. Bilance nákladů na jednotku je u nich bohužel výborná.

Dělostřelectvo, pancíř a pěchota v jedné bedně. Konečně někdo počítal – tohle je nejlepší poměr kovu k penězům, co Astra Militarum nabízí.

Konečně stroje od někoho, kdo ví, co dělá. Trochu vrtulí navíc, ale to jsou pořád ti naši lidé z hor.

Zlatý transportér pro zlatou pěchotu. Drahé, těžké a přesně tak stavěné, jak má být – jen bych ubral na ozdobách a přidal na pancíři.

Další démonický stroj, tentokrát s děly. Uznávám palebnou sílu, odmítám způsob údržby.