Games Workshop, Strana 71

Hmyz v průmyslovém množství. Nemá jediný nýt a přesto to funguje – nejvíc znepokojivá věc v celém katalogu.

Dvě malé party, jedna ruina a spousta krytu. Nejlepší způsob, jak zjistit, jestli tě baví hrát, než koupíš celou armádu.

Kostky rozhodují o tom, co jsi špatně naplánoval. Aspoň se u toho hezky kutálejí.

Pracovní síla, která nespí, nejí a nestěžuje si – a přesně proto s ní nechci mít nic společného.

Prázdné zbroje ovládané prachem z mrtvých mužů. Elegantní řešení problému s pracovní silou, morálně naprosto nepřijatelné.

Malí, veselí a naprosto nehygienickí. Do dolu bych je nepustil ani za výkupné.

Štíty a energetické meče – konečně někdo, kdo pochopil, že krytí je součástí výbavy, ne slabost.

Pistole, řetězový meč a žádný plán ústupu. Efektivní, dokud nenarazí na někoho, kdo umí kopat zákopy.

Zlatá zbroj, kopí a doživotní směna u jedněch dveří. Řemeslně bezchybné – jen ta pracovní náplň by u nás neprošla.

Poctivá zbroj, poctivé sekery, naprosto zvrácená motivace. Kdyby pracovali pro nás, měli bychom o dvě šachty víc.

Krysy, které postavily dělo z toho, co našly na skládce, a ono to střílí. Nenávidím to a zároveň bych se rád podíval dovnitř.

Řetězové sekery a nulová sebekontrola. Z hlediska bezpečnosti práce naprostá noční můra, z hlediska výsledků bohužel účinné.

Řadová pěchota v pěkných uniformách. Střílejí salvou a doufají – strategie starší než střelný prach.

Chodící dělostřelecká plošina. Tady T'au konečně pochopili, že těžká zbraň potřebuje těžkou nohu – gratuluji, jen o pár století později než my.

Zlatí jezdci na obrněných dracothech. Působivé, drahé, a nikdo z nich nikdy neplatil za tunu zpracované rudy.

Nahradili si maso stroji, ale zapomněli si k tomu pořídit i rozum. Součástky ale mají prvotřídní – to se musí nechat.