Games Workshop, Strana 71

Chodící dělostřelecká plošina. Tady T'au konečně pochopili, že těžká zbraň potřebuje těžkou nohu – gratuluji, jen o pár století později než my.

Zlatí jezdci na obrněných dracothech. Působivé, drahé, a nikdo z nich nikdy neplatil za tunu zpracované rudy.

Nahradili si maso stroji, ale zapomněli si k tomu pořídit i rozum. Součástky ale mají prvotřídní – to se musí nechat.

Ostřelovači, kteří se schovávají a čekají. Trpělivost je ctnost horníka i střelce – tady s nimi výjimečně souhlasím.

Jeptišky, kterým řád svěřil ty nejtěžší zbraně. Nechápu tu teologii, ale palebnou sílu na jednotku uznávám bez výhrad.

Totéž co loajální Terminátoři, jen s deseti tisíci lety neošetřené koroze a horším přístupem k nadřízeným.

Zelenáči, kteří objevili pancíř a hned se do něj zamilovali. Kvalita plechu mizerná, nadšení bohužel neomezené.

Ještěři, kteří válčí podle hvězdné mapy staré tisíce let. Aspoň si vedou záznamy – to u nich oceňuji.

Vyměnil duši za křídla a svaly. Nechci soudit, ale úrok u takové půjčky bývá nemilosrdný.

První ze všech démonických princů a stále bez smlouvy o odstupném. Sochařsky vynikající, obchodně naprostá katastrofa.

Velký hmyz, který si myslí, že je generál. Nemá jedinou nýtovanou součástku a přesto to nějak drží pohromadě – nepříjemné pomyšlení.

Krabice pro ty, kdo chtějí zjistit, jestli je Age of Sigmar baví, aniž by hned zastavili nářadí. Rozumná investice.

Nářadí a barvy v jedné bedně. Havíř bez nářadí je jen člověk stojící v díře.

Menší chodící stroje pro ty, kdo si nemohou dovolit velké. Za tu cenu dostaneš dvě nohy, dvě zbraně a jednoho pilota – bilance, kterou uznávám.

Zemřít a pak se místo odpočinku dál poflakovat po bojišti – to je vrchol špatného hospodaření s vlastní duší.

Houby, tma a ostré klacky. Ve štole bych je nechtěl potkat, i když bych přiznal, že se v podzemí vyznají.